Aikido

Aikido (合気道) je druh japonského bojového umění, zaměřený zejména na obranné strategie. Je založeno na myšlence neagresivity, rozvíjí cvičícího jedince jak po fyzické, tak i po psychické stránce. Aikido založil Morihei Ueshiba (1883 - 1969). Hlavní jeho myšlenkou bylo, že na násilí nemusí být odpovězeno násilím, ale láskou a pochopením aniž by bylo někomu ublíženo.

Název Aikido je složen ze 3 japonských znaků:

• 合 – ai – harmonie
• 気 – ki – energie
• 道 – dó – cesta
   
  

Historie ve zkratce:

Tvůrcem a zakladatelem Aikido je Morihei Ueshiba. Po smrti zakladatele pokračoval v rodinné tradici jeho syn Kisshomaru Ueshiba, který se zasloužil o počátky šíření aikida mimo Japonsko. V současné době udržuje rodinnou tradici vnuk zakladatele Moriteru Ueshiba. Linie či styl reprezentovaný do současnosti rodinou Uešiba je označován jako akikai. První evropskou zemí odkud se aikido začalo dále šířit po starém kontinentu byla Francie. První generace evropských aikidistů z 60. a 70. let měla většinou za sebou judistickou či karatistickou minulost.

Mnozí vrcholoví judisté a karatisté se po skončení své sportovní kariéry věnují aikidu, jako blízké nesoutěžní formě bojového umění, které je založeno na podobných principech a při tom nevyžaduje příliš velké svalové vypětí.

Zbraně:

V Aikido se učí i boj s nožem (tanto), dřevěným mečem (bokken) a krátkou tyčí (jo). Stylem, který nejvíce pracuje se zbraněmi, je Iwama-rjú. Práce se zbraněmi vychází z tradičních japonských bojových umění, ale je přizpůsobena myšlenkám a technikám aikido (někdy je tedy pro odlišení například cvičení s mečem označováno jako aikiken, s tyčí aikidžó). Zakladatel Aikido si v zájmu zachování tradice nepřál degradaci Aikido na sport pořádáním zápasů a soutěží. Základní myšlenkou aikida je hledání harmonie, ve které rivalita a soutěživost, která je nezbytnou součásti sportovních klání, nemá místo.

• Jo [džó] - hůl. Aikidó používá většinou techniky obrany proti holi anebo za pomoci hole. Těmto technikám se v různých interpretacích říká jodori, jonage nebo josabaki. Délka jo v aikidó není striktně daná, ale nejčastěji se používá standardní jo podobné tomu, které známe z Jodo, tj. 128 cm dlouhé s průměrem menším než 3 cm. 

• Tanto byl nůž samuraje, který nosil stále s sebou. Při samurajských soubojích se nejednou stalo, že byl použit právě tento nůž při zasažení útočníka, a tak vznikly různé formy obrany proti tanto. Při Aikido se používá dřevěná náhražka a cvičí se převážně obrany proti ozbrojenému útočníkovi a skupině útočníků.

• Bokken je dřevěný meč obvykle velikosti katany používaný pro cvičení jak v Aikido tak i například v Iaido, Kendo, Kenjutsu, Jodo nebo i Judo. Bokkeny se vyrábějí převážně z dubového dřeva a existuje mnoho druhů a variant a vyrábí se se záštitou (tsuba) i bez ní.

• Suburito -  dřevěný tréninkový meč obvykle těžší než bokken, určený pro sólové cvičení 

• Iaito je cvičný tupý kovový meč většinou vyrobený ze slitiny zinku a hliníku. Jeho vlastnosti při cvičení iaido jsou velmi podobné japonskému meči - kataně. Kvalitnější iaita jsou vybavena podélnou drážkou, která při správně provedeném seku vydává charakteristický svištivý zvuk. 

• Shinken - Katana v japonštině znamená meč. Je to také specifický název pro japonský sečný meč, zahnutý (podobně jako šavle) jednobřitý meč tradičně používaný Samuraji. V japonštině toto slovo nemá množné číslo, to bylo přidáno až v angličtině, kde se používá „katanas“ nebo „katana“.
  Katana byla tradičně párována s wakizashi nebo shötö, stejně vytvořenými, avšak kratšími meči. Oba meče byly nošeny třídou bojovníků. Katana mohla být také kombinována s tantö, ještě kratším mečem stejného tvaru i výroby. Tato sada dvou zbraní se nazývala daishö, což znamená „velký-malý“, a reprezentovala společenskou sílu a osobní čest Samuraje. Dlouhý meč se používal v otevřeném boji, zatímco kratší byl určený k bodání, boji na blízko (třeba interiéry) a na seppuku, druh rituální sebevraždy.
  Katana byla primárně používána jako sečná zbraň, protože její zakřivení je spíše mírné, dovolovala i efektivní bodání. I když je Katana myšlena jako obouruční zbraň některá historická bojová umění Japonska obsahují jednu či dvě jednoruční techniky. Katana je tradičně nošena ostřím vzhůru. Zatímco umění praktického použití meče v jeho původní podobě je dnes zastaralé, kenjutsu a iaijustu se promítly do dnešních bojových umění.